Tři vylosovaní výherci obdrží knihu Jany Šrámkové Hruškadóttir. Své odpovědi posílejte do 31. 7. 2009.
Velice dobré, ale stopovala jsem v mládí a to byla jiná doba. Jezdily jsme s kamarádkou každý víkend stopem z Teplic do Prahy a vždy v pohodě. Jednou jsme měly strach, ale zbytečně, když jsme v září 1968 stopli Rusáka, vezl chleba. Když zastavil za Terezínem, podívaly jsme se po sobě a čekaly, co se stane. Ale byl slušný, vyložil sovětským vojákům u jejich tábořiště chléb a jeli jsme dál. Uměly jsme rusky a tak jsme se bavili. On chtěl, abychom mu druhý den ukázaly Prahu. Sraz jsme měli pod Václavem na Václavském náměstí, ale my koukaly z domu potravin. Pod Václavem stála rota ruských vojáků a tak jsme se zasmály a utekly k Hlavnímu nádraží. (Bronislava)
Dobré, jakpak by ne. Líbí se mi ty neomezené možnosti, několikrát jsem stopnul auto a jel třeba jen 80km a pak, když jsem se loučil s řidičem, tak říkal "jedu teď do Splitu a pak pokračuju do Ancony" a já vždycky vystoupil a třeba až večer si uvědomil, že jsem vlastně mohl jet s ním a být druhý den v Anconě. Naposledy jsem naopak vzal já dva mladé kluky, kteří na Nové Hospodě v Plzni stáli s cedulí "E". Bylo to zrovna v době, kdy jsem se taky vrátil z měsíční cesty a jak jsem viděl ty jejich batohy, tak jsem dostal obrovskou radost a pak když jsem viděl ty jejich rozzářený oči...prostě ryzí radost z blbosti, jako je cesta někam do tramtárie... A mimochodem, taky jsem jim trochu upravil itinerář, chtěli na Rozvadov a já je hodil na Folmavu. Jakpak asi dojeli :-) (Pavel)