Nakladatelství Labyrint - Revue - Almanach - Bedekr - Labyrint -

NĚMECKÁ ČÍTANKA

NĚMECKÁ ČÍTANKA - ÚVODNÍ SLOVO

Tomáš Dimter a Jaroslav Rudiš (editoři)

Na začátku devadesátých let 20. století lamentovali mnozí němečtí literární kritici nad vyprázdněností tamější produkce a s nepředstíraným zármutkem prohlašovali, že se německá literatura ocitla v hluboké krizi. Alespoň do roku 1995. Od onoho roku se začaly na knihkupeckých pultech objevovat prvotiny autorů, kteří byli týmiž kritiky - často ukvapeně - pasováni na zachránce Goethova dědictví.

Nakladatelé začali investovat horentní a často přemrštěné sumy do hledání mladých autorů, které se ne vždy vrátily. Literatura ale najednou byla "cool" a pronikla i na dříve zapovězená území: na stránky módních žurnálů a dokonce i do vysílání německé MTV. V dobrém i zlém se na chvíli stala skutečným popem. Děla se tady a teď, opěvovala současnost. Ono "tady" v řadě případů znamenalo Berlín, město-živel, skutečnou točnu mezi východem a západem nejen Německa, ale celé Evropy.

Literatura byla cool zvláště, pokud knížka pocházela z pera mladé krásné dívky. Tak se na stránkách novin a v marketingových oddělení nakladatelství zrodil termín Dívčí zázrak, jeden z literárních fenoménů té rychlé doby.

Přestože je nutné brát výroky o "krizi", "zachráncích" a "dívčích zázracích" s rezervou, faktem zůstává, že právě v oné době, pět let od znovusjednocení Německa, došlo také k pokusům o vyrovnání se s politickou a společenskou proměnou i na literárním poli. Důsledky této politické proměny, která s sebou současně přinesla i proměnu způsobů vyprávění a tematickou pestrost, trvají dodnes.

Záměrem této čítanky je seznámit českého čtenáře právě s autory, resp. s tituly, které v posledních deseti letech vzbudily ohlas nejen u odborné kritiky, nýbrž i u čtenářů. Jenže vybrat z více než 80 000 knižních novinek, které v Německu každoročně vycházejí zejména u příležitosti Lipského a Frankfurtského knižního veletrhu, jen jedenáct jmen, jež by zastupovala prozaickou tvorbu našich západních sousedů, je nepochybně troufalost. Ale stalo se: Thomas Brussig, Karen Duve, Judith Hermann, Felicitas Hoppe, Wladimir Kaminer, Terézia Mora, Christoph Peters, Ingo Schulze, Benjamin von Stuckrad-Barre, Feridun Zaimoglu a Juli Zeh.

Kritériem výběru pochopitelně nebyl jen mediální ohlas. Kromě mimořádné pozornosti, kterou jejich knihy vzbudily, je těmto autorům společné, že debutovali nejdříve v roce 1995, že vydali nejméně dvě knihy a že v rok vydání jejich nejúspěšnějšího titulu jim ještě nebylo čtyřicet let.

Přesto by někdo dal možná přednost jiným jménům: melancholické Julii Franck, Berlíňance Tanje Dückers, které česky vyšel její úspěšný debut Zóna Berlín, nadějnému představiteli popové literární scény Christianu Krachtovi nebo píšícímu rockerovi Svenu Regenerovi... Snad tedy příště.

Přiznáváme, že nám nešlo o "objektivní" zachycení dějin německé literatury po pádu Berlínské zdi (1989), přestože pozornost, kterou na sebe většina vybraných autorů váže, znatelně překročila horizont sezónní popularity. Ale i když o zařazení nějaké knihy do kánonu klasických textů rozhodne čas, domníváme se, že jistě někteří v této čítance uvedení autoři, onu nevyhnutelnou srážku s časem "přežijí".

Do čítanky jsme zvolili i ukázky z knih pěti autorů, kteří jsou našemu čtenáři známi už z překladů. V případě této pětice spisovatelů jsme sáhli buď k jejich prvotině, kterou se takřka přes noc v Německu proslavili (Kaminer, Schulze), nebo naopak k zatím poslední knize, jež potvrzuje jejich místo v současné německé literatuře (Brussig, Hermann, Zeh). Ingo Schulze, Terézia Mora a Thomas Brussig poskytli pro čítanku ukázku ze svého díla sami. U ostatních autorů jsme se snažili vybrat takovou pasáž, která nejlépe vystihuje princip autorovy práce s příběhem.

A tak se v Německé čítance nachází reflexe současného světa a zpochybnění morálních a etických hodnot (píšící právnička Juli Zeh) vedle povídky nejen o boji termitů s mravenci (Christoph Peters), svět novodobých nomádů a zatracenců (Terézia Mora, Felicitas Hoppe) stejně jako hledání důvodů, proč nespáchat za osmatřicet dní sebevraždu (Feridun Zaimoglu). Pochopitelně nesmí chybět ani nostalgické hledání "nové" NDR (Thomas Brussig) a pokus o vyrovnání se s těžkopádným odkazem té staré nebo melancholické vzpomínky z Petrohradu, který doslova uhranul Ingo Schulze, či zimní Prahy, do které se v jedné ze svých posledních pomalých povídek vypravila Judith Hermann.

Významný literární proud v současné německé literatuře představuje tzv. popová literatura, pohybující se na rozmezí vysoké a nízké literatury. Benjamin von Stuckrad-Barre patří mezi její klíčové postavy. A zařazením "lehčího" žánru (Wladimir Kaminer) jsme chtěli ukázat, že německá "Unterhaltungsliteratur" už dávno není spjata pouze s Heinzem G. Konsalikem, ale že představuje prostor, ve kterém se může objevit i výjimečný autor, resp. autorka (Karen Duve).

Kaminer v čítance také reprezentuje fenomén, který společně s popovou scénou v současné české literatuře zatím zcela chybí - populárních berlínských literárních scén. Je členem spolku Reformbühne Heim und Welt, který se pravidelně schází v kavárně Burger a spojuje literaturu s kabaretem, trapnost se seriózností.

Hravost a překvapivá lehkost, která ale nevylučuje melancholii, odpovědnost a dospělost - taková je německá literatura posledních let.