NAKLADATELSTVÍ 
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU
WWW.LABYRINT.NET tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURUWWW.LABYRINT.NET
tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
V prostředí DIY je hlavním hrdinou amatér. K ideálu soběstačnosti a nezávislosti míří s hrdě vztyčenou hlavou, pasti strážené záludným Systémem obchází lehkým krokem bojovníka. Proti němu stojí profesionál vybavený zbraněmi kvalifikace, specializace a společenské autority. Většinou nudný typ bez fantazie, ani trochu sexy. Pro amatéra nemá nic než pohrdavý úsměv, my však dobře víme, že ve skutečnosti se ho bojí. Vždyť ve hře je jeho vliv a moc, zdroje nutné k přežití. (Martina Overstreet)
Cítíme neuspokojení z toho jen pasivně konzumovat to, co nabízí tohle prostředí. Vlastně ani není co konzumovat. A tak jsme se rozhodli nečekat a vrhli se do toho. (Jakub Hošek)
Vážení čtenáři, uplynul další rok a jsme zde s novým vydáním kulturní revue Labyrint 19-20. Po velkých tematických číslech v předchozích letech se věnujeme fenoménu Do It Yourself kultury (DIY), tedy tomu co se dá česky nazvat jako "Udělej to sám" resp. "Udělej si sám". Toto číslo věnujeme všem, kdo se aktivně zajímají o umění, kdo hledají alternativní cesty k uspokojování svých kulturních potřeb a mají jiné nároky, než většina odkázaná svou pasivitou na komerční a čistě pro-konzumní zdroje. O co vlastně jde, objasňuje v úvodníku Martina Overstreet. Téma otevírají dva eseje, Technokulturní imaginace amerického kulturního historika Sivy Vaidhyanathana a Globalizace a demokracie od kontroverzní dvojice Michaela Hardta a italského levicového filosofa Antonia Negriho. Téma DIY (jako životního postoje) je víceméně přítomné ve většině ukázek ze současné světové prózy. Literárním objevem je bezesporu román Remainder Toma McCarthyho, "generálního tajemníka" Mezinárodní nekronautické společnosti či texty Daniela Kehlmanna. Neortodoxní tvorba Doroty Masłowské je zastoupena polským hip-hopovým románem ("Tak teda, poslouchej, v Kině Ráj vlastních iluzí dneska promítaj jednu z posledních provizí, máš pocit, že život je jen hra a letáky z kérfůru, protože právě ty si koupíš nejlevnější tatranku.") a nejen o interpretaci svých knih v rozhovorech mluví v Paříži žijící spisovatelé Andrei Makine ("Dříve spisovatelské umění bylo uměním výběru slov. Tato architektura se zhroutila a vyvolala lavinu vulgárností.") a Patrik Ouředník ("Být diktátorem, do novin by o knížkách směli psát jen čtenáři."). V Labyrintu najdete povídky a ukázky z románů přeložené z různých jazyků: němčina (Thomas Glavinic), ruština (Viktor Pelevin), japonština (Haruki Murakami), španělština (Karla Suárez), nizozemština (Tommy Wieringa), angličtina (Michel Faber), rumunština (Iulian Ciocan). Tradičně tiskneme povídky českých autorů, např. Pavel Brycz a Jiří Kratochvil, gun story filmového režiséra Jana Němce, rozhovor se Svatavou Antošovou a ve slovenštině např. ukázku z rukopisu vyhlášeného za román roku Námestie kozmonautov (Viliam Klimáček). Zajímavou sondou jsou alternativní texty Yanuse, Komsomolky nebo romského rappera Gipsyho.
V bloku věnovaném výtvarnému umění najdete profily a barevné reprodukce výrazných mladých českých výtvarníků (Josef Bolf a Jakub Hošek), ze současné světové scény představujeme Verneho Dawsona, Lauru Owens, Petru Mrzyk, J.-F. Moriceaua a Raymonda Pettibona. O moderním designu v rozhovorech hovoří britský grafik Stuart Baily či dvojice Dunne & Raby z Londýna, o street artu Američan známý pod nickem Obey the Giant. Další barevné stránky jsou věnovány grafickému designu (editor Radim Peško), street artu v New York City a speciálnímu projektu (Vladimir 518). Tuto část doplňují teoretické texty Martina Becka (např. o typografii) nebo profil architekta Rema Koolhaase. Ve filmové sekci provokují excentrik Vincent Gallo (The Brown Bunny) a švédský režisér Lukas Moodysson (Fucking Amal) o propojenosti DIY a hudby píší Alex Švamberk a Pavel Klusák ("Vemte do kapely své sourozence!"). Závěrečná část je věnována výtvarným projektům a komiksu (kde se princip udělej si sám uplatňuje neustále), představí se pozoruhodný komiks Jiřího Gruse Voleman, studenti pražské VŠUP (Mariana Dvořákový a Martin Kubát) nebo hardcorové stripy ze Slovenska (KomixBastard).
Přejeme vám dobrou kulturní plavbu.
LABYRINT REVUE č. 19-20, 304 stran, 150 Kč, ISSN 1210-6887
+ Praktická informační příloha
(nové knihy, výstavy, galerie, filmové akce, adresy, kulturní servis)
Tyhle řádky píšu pokaždé úplně nakonec. Ve chvíli, kdy mám celé číslo za sebou, únavou a neprospanými nocemi lehce otupen, nicméně s pocitem jisté satisfakce. A s radostí, že Labyrint revue si najde opět své čtenáře, kteří jí rozumějí. Dlouhá cesta, odněkud někam. Téma letošního vydání je snad symbolické. Totiž ono Do It Yourself - Udělej to sám - příznačně naplňuje skutečnost vzniku samotného Labyrintu. Před šestnácti lety vyšlo vůbec první číslo, tehdy ještě jako černobílý novinový dvoulist s pár články a informacemi o knihách. Neměl jsem tenkrát tušení, jak co funguje, jak se dělá časopis nebo noviny, jak že se píše objektivní recenze nebo co je strategie kampaně k podpoře prodeje. Nic. Nikoho jsem neznal a neměl jsem peníze. Postrádal jsem ale trpělivost a také potřebu se nechat zaměstnat v nějaké redakci. Měl jsem chuť dělat něco sám. A mám ji stále, přestože mnohem jednodušší by bylo cvakat teď v nějaké nadnárodní firmě + diety + víkendové výlety + jánevimcoještě. Jenže. Chci si uchovat imunitu vůči nenasytnosti konzumní společnosti, která trvale neudržuje svůj rozvoj. A kašle na to. Vím, že lidí podobně svobodně smýšlejících a se zájmem o současnou kulturu a umění je dostatečné množství. Není jich tolik, pravda, ale nám v Labyrintu to stačí.
Myslel jsem si hrdě dříve, že počty prodaných výtisků a první místa v žebříčcích bestsellerů jsou důkazy úspěchu projektů. Před mnoha lety mne kdosi hladil slovy, že není důležité, kolik lidí nám tleská, ale jací lidé to jsou. Vím, že je pošetile ješitné podléhat svodům čísel. Před očima mám samolepku z jedné pomalované městské zdi: Stop shopping. Start thinking. Chce to jen vědět, co vlastně chceme.
Původně jsem zamýšlel na tomto místě podniknout vděčný výlet do dětství, popsat svou první DIY zkušenost. V šesti letech malý začínající samonakladatel nabízel před sídlištní samoobsluhou k prodeji vlastnoručně kreslenou knížku o mravencích. Za peníze chtěl koupit dárek mámě k narozeninám. Dojemné. Místo prvních vlastních peněz byl chycen a domů přišlo napomenutí za zanedbání péče. "Dítě si příště hlídejte, tohle se přeci nedělá!" Vzpomínky bývají šálivé a možná, že to tenkrát bylo docela jinak. Jisté ale je, že konvenční pravidla, jež nás svazují, je vhodné překračovat. Drzost, originalita, empatie k jinakosti, otevřenost a chuť přemýšlet nám mohou být dobrými spojenci. Za lepší kulturu a proti konzumnímu útlaku.
