NAKLADATELSTVÍ 
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU
WWW.LABYRINT.NET tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURUWWW.LABYRINT.NET
tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
téma: MÓDA A UMĚNÍ, 330 stran
Vážení čtenáři, je to přesně rovný tucet let, co vyšlo úplně první číslo Labyrintu. Tehdy to byl obyčejný černobílý dvoulist novinového formátu s informacemi o nových knihách, několika recenzemi, rozhovorem a dvěma šedivými fotografiemi. Čas plyne, a kdo chvíli stál, už odpočívá v nedohlednu minulosti. Jsme rádi, že nová podoba Labyrint revue, která se ustálila v roce 1997 jako kulturní ročenka, si zachovává vaši přízeň. Chceme i nadále poskytovat ucelený a reprezentativní pohled na současnou scénu především v konfrontaci tuzemské a evropské/světové tvorby, přibližovat nové trendy v literatuře a výtvarném umění, představovat to nejzajímavější od nás a ze světa (od povídek, ukázek z románů přes kvalitní překlady, teoretické texty a eseje až po kritiky, recenze, barevné reprodukce a fotografie). Po velkých tematických číslech (1-2/97 Ženy v umění, 3-4/98 Společnost a kultura, 5-6/99 Kultura velkoměst, 7-8/00 Umění a kýč, 9-10/01 Z periferie do center, 11-12/01 Prostory pro život) se nyní věnujeme fenoménu módy. Móda nejen jako znak určité hierarchizace, prostředek nátlaku na rozličné skupiny konzumentů, ale především jako způsob nacházení vlastní identity a životního stylu. Móda se rychle mění a je nepředvídatelná. Zajímalo nás, jaký vliv má na umění v časech vizuálních generací. Jaký vztah lze nalézt mezi dandym, snobem a kýčem. Ostatně toto číslo vědomě navazuje na Labyrint č. 7-8 z roku 2000, který byl věnován pop-kultuře a kýči.
Naše revue je tradičně koncipována na část věnovanou literatuře, část teoretických textů, barevné přílohy, jež jsou vyhrazeny reprodukcím děl v daném kontextu významných současných výtvarníků (z Čech a ze zahraničí), část se věnuje filmu a divadlu. Speciální barevnou přílohu jsme připravili ve spolupráci s dvanácti mladými, ale již etablovanými evropskými fotografy módy, resp. tvůrci módních obrazů.
Hlavní téma uvozují dosud česky nepublikované a zcela zásadní příspěvky Rolanda Barthese a Waltera Benjamina ("Móda je vždy marným, často směšným a občas nebezpečným hledáním vyššího ideálu krásy."), které doplňujeme citacemi z Gillese Lipovetského. V části věnované výtvarnému umění představujeme nové texty autorek věnujících se problematice fashion ve společnosti a kultuře (od fetišismu, kožených korzetů po značkový svět a obleky Versaceho a Vivienne Westwoodové): Valerie Steeleová, Elizabeth Wilsonová, Caroline Evansová a Naomi Kleinová, proslulá autorka bestselleru No Logo ("Úspěch značkových superhvězd typu Nike ukázal, že nestačí pouze začít nabízet své výrobky mladé populaci. Sama identita značek musela rezonovat s novou kulturou, image se musela přizpůsobit 90. letům a jejich fenoménu cool: jejich hudbě, stylům i politice."). Z literárních ukázek se přímo tématu dotýká Bret Easton Ellis (Glamorama), Marek van der Jagt (Dějiny mé plešatosti), Jean-Philippe Toussaint (Milovat se) a také eseje Lubomíra Martínka, Antonína Kosíka a Michala Hvoreckého. Ze současné světové literatury jsme pro vás přeložili ukázky od autorů: Sven Regener (Německo), Ali Smithová (Velká Británie) Grace Paleyová a Jhumpa Lahiriová (USA), Dorota Maslowska (Polsko) a další. Upozorňujeme na povídku Zločin kupeckého syna z Innsbrucku Thomase Bernharda a rozhovory s Islanďankou Björk a legendárním fotografem Helmutem Newtonem. Literární část doplňují knižní recenze a ukázky z tvorby mladých českých a slovenských tvůrců. Ve výtvarném umění (viz barevné strany) na vás čekají čeští umělci Petr Nikl a Václav Stratil, ze světa pak Vanessa Beecroftová, John Bock, Olaf Breuning, a především Matthew Barney, autor cyklu Cremaster. Ve filmové části najdete mj. portrét japonského režiséra Takeši Kitana, článek o vztahu Jamese Bonda a módních trendů nebo profil egyptského hudebního filmu. Zvláštní část je věnována komiksu a módě ("Proč superman nosí slipy?").
PRAKTICKÁ PŘÍLOHA na konci čísla přináší aktuální výběr knih, tipy na výstavy, informace o dalších kulturních akcích a zajímavých projektech.
Byla sobota pozdě odpoledne. Utahané léto přešlapovalo na svém konci a já měl pořád dost času na vše, co mě ještě mělo potkat. Nevědomky jsem užíval podzimu dětství, okouzlen coca-colou, teniskami s třemi pruhy a krabičkou amerických cigaret a bloumal bezstarostně cizím městem. Dona Ela, pod jejíž široká ňadra jsem byl opakovaně na prázdniny svěřován, na mé sezonní zušlechťování nechtěla rezignovat. Ale dnes byla sobota!
Svého vpravdě nesnadného úkolu předělat nevychovaného fracka z Východu na reprezentativního jinocha se ujala rukou pevnou a nesmlouvavou. Za prvních návštěv to bývalo obzvláště kruté. Tehdy, ještě plna energie, vyplňovala veškerý volný čas drezurou. Matka byla spokojená, když každý čtvrtek ve tři odpoledne volal synek z internačního tábora a s dozorkyní v zádech opakoval, jak je rád, že se o něho tak pěkně stará. Rozum dospívání kalí paradoxy a já nechtěl přes tuhý režim přijít o možnost zmizet na měsíc rodičům z dosahu. Byl jsem spokojen.
Hodiny etikety na calle El Salvador brousily moji rozpustilou nedbalost. Každý víkend, coby roztomilý checo madrileńo, stál jsem ve dveřích rozlehlého apartmánu a vítal hosty. Vyfintěn v tmavě modrém sáčku, tvídových kraťasech, polobotkách a navoněn s nemožným účesem přál jsem buenas tardes. Dona Ela byla vdovou už asi sto let, a tak si počestně kliku u našich dveří podávali nejrůznější lidé. Každý víkend jsem hrál jejího synovce a musel bavit příchozí návštěvy vrzáním na violoncello. Pánové s dojetím naslouchali, jak trápím nástroj, na němž údajně cvičil (před těmi sto lety) Pablo Casals. - Až o mnoho let později mi došla absurdnost toho kýčovitého obrázku, který dotvářela velká fotografie generála Franka na zdi a kabáty důstojníků ve výslužbě na věšáku v naší šatně. - Dona Ela měla uniformy ráda, říkala, že ten pořádek, vypucované výložky a nažehlené puky u kalhot dělají z mužů skutečné gentlemany. "Nezáleží, guapo, na tom, kdo jsi, ale jak vypadáš. Je jedno, co si myslíš o druhých, ale musíš stát včas tam, kde tě očekávají. Lidé přemýšlejí očima. Šaty z tebe udělají jiného člověka! - Jako bych to slyšel včera. Chtěla mi vlastně říci, že je jedno, že jsem z Československa, odkud její otec kdysi odjel bojovat proti republikánům; když se budu dobře oblékat a mluvit jak se patří, nikdo nepozná můj plebejský původ. Asi měla pravdu.
Byla sobota pozdě odpoledne, slunce se opíralo o záda velké arény. Věděl jsem, že se nesmím vrátit před desátou, než si s návštěvou "všechno vyříká. Nemyslel jsem na svůj štípající obleček ani těsné polobotky. Kašlal jsem na povinnou konverzaci plnou přetvářky a vymýšlení. Ve stínu budovy na Plaza de Toros jsem vychutnával opravdovou ameriku a čekal na své kamarády.
Když se dnes rozhlédnu kolem sebe, všude vidím absolventy kursů dony Ely. Přesně, jak říkala, když chceš, můžeš být někým jiným. Jen nevím, jak se k ní mohli všichni tenkrát dostat.
Joachim Dvořák
