NAKLADATELSTVÍ 
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU
WWW.LABYRINT.NET tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURUWWW.LABYRINT.NET
tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
téma: PROSTORY PRO ŽIVOT, 290 stran
Vážení čtenáři, děkujeme vám za přízeň, kterou jste nám projevili po záplavách a zničení celé redakce. Během podzimu se nám podařilo obnovit činnost a založit vlastně celé nakladatelství znovu (viz naše poděkování na straně 240). Nadále vám chceme poskytovat ucelený a reprezentativní pohled na současnou kulturu v konfrontaci tuzemské a evropské (světové) tvorby, přibližovat nové trendy v literatuře a výtvarném umění, představit to nejzajímavější od nás a především ze světa (od povídek, ukázek z románů, přes kvalitní překlady, teoretické texty a eseje, až po kritiky, recenze, barevné reprodukce a fotografie). Každé dvojčíslo je zaměřeno na konkrétní téma. Po velkých tematických číslech (č. 1-2/97 Ženy v umění, č. 3-4/98 Společnost a kultura, č. 5-6/99 Kultura velkoměst, č. 7-8/00 Umění a kýč, 9-10/01 Z periferie do center) se nyní věnujeme fenoménu prostorů pro život. Prostor chápeme v několika rovinách: jako životní prostor v globalizovaném světě stále více ovlivňovaném unifikací a popkulturou, jako hledání nových míst vynucené emigrací či exilem, vztah většinové společnosti vůči menšinám (národnostním, sexuálním) uzavíraným do ghett, současně vztah lidí ke zvířatům (zoo) a nakonec jako kulturu vznikající v meziprostorech pomyslné periferie. Navazujeme tak vědomě na čísla 5-6/99 a 9-10/01.
Labyrint je tradičně koncipován na část věnovanou literatuře, část teoretických textů, barevné stránky jsou vyhrazeny reprodukcím děl v daném kontextu významných současných výtvarníků (z Čech, Slovenska a ze světa), část se věnuje filmu a divadlu. Hlavní téma provázejí vedle literárních recenzí ukázky ze soudobé tuzemské prózy (např. Lubomír Martínek, Eva Hauserová a Hana Andronikova). Všechny texty zahraničních autorů jsou publikovány česky poprvé, většina z nich byla přeložena exkluzivně pro toto číslo revue Labyrint. Jako úvod do problematiky přinášíme obsáhlý rozhovor s esejistou a spisovatelem Lubomírem Martínkem, žijícím rozkročeně mezi Paříží, Prahou a vždy nějakým třetím, exotickým místem. Esej Kde končí pustina amerického profesora historie Theodora Roszaka hovoří o expanzi umělosti, masové turistice a dominanci západní kultury. Dosti polemickými příspěvky budou text Chucka Palahniuka Viděno z amerického maloměsta a interview s enfant terrible americké umělecké scény, spisovatelem Gorem Vidalem: "Jsme popletení dezinformacemi z médií, pokřiveným pohledem na svět a vysávaní horentními daněmi, které vláda k té své permanentní válečné mašinerii potřebuje." Hledání prostor pro život se věnují příspěvky o situaci Evenků na Sibiři a Romů v Čechách a na Slovensku. Britský romanopisec, esejista a umělecký kritik John Berger (Proč se dívat na zvířata?) tvrdí: "Všechny místa vynucené marginalizace - ghetta, slumy, blázince, koncentrační tábory - mají se zoo něco společného. Zoo je projevem vztahů mezi člověkem a zvířaty, ničím víc." Lahůdkou pro intelektuály jistě bude esej francouzského filosofa Georgese Didi-Hubermana Paradox pakobylky. Ze současné světové literatury jsme pro vás přeložili ukázky od následujících autorů: Emmanuel Dongala (Kongo), Hallgrímur Helgason (Island), Imre Kertész (Maďarsko; nositel Nobelovy ceny za literaturu 2002), Birgitta Trotzigová (Švédsko), Michel Houellebecq (Francie), Wladimir Kaminer (Německo) a další. Upozorňujeme na povídku Země otců a zrádců Maxima Billera, německého spisovatele pocházejícího z Prahy. "Pařížské okénko" na konci čísla uzavírá Praktická rukojeť Saint-Germain-des-Prés Borise Viana v překladu a s komentáři Patrika Ouředníka.
Ve výtvarném umění (viz barevné strany) na vás čekají mladí umělci Tomáš Vaněk (laureát Ceny J. Chalupeckého 2001) a Ján Mančuška, ze světa pak Carsten Höller (Belgičan žijící ve Švédsku), Thomas Hirschhorn (Švýcar žijící v Paříži), Doug Aitken (z Los Angeles) a Tacita Deanová (Angličanka z Berlína). Ve filmové části najdete mj. portrét finského režiséra Aki Kaurismäkiho, Deník Igora Chauna, nové mexické filmy, profil africké kinematografie a také divadelní hru Angličtina pro začátečníky Davida Ivese.
PRAKTICKÁ PŘÍLOHA přináší aktuální výběr knih, tipy na výstavy, informace o dalších kulturních akcích a zajímavých projektech.
Když jsem byl hodně, hodně malý chlapec, založil jsem jedno léto v chalupě na kraji Sudet nakladatelství. Začal jsem tehdy vydávat a kreslit spousty obrázkových knih. Každé prázdniny jsem trávil na samotě se svým starým dědečkem, nechtěl mu pomáhat sušit seno ani sekat dříví. Nejraději jsem se toulal po okolních lesích. Samota byla tíživá, aniž bych si to ve svém útlém věku nějak existenciálně uvědomoval, a tak jsem si v hloubi lesa blízko státní hranice vymyslel svou vlastní "kolonii". Na nejvyšší skále, na níž jsem se dokázal vyškrábat, bylo založeno "hlavní město" a na dobrý dohled z této hradní tvrze jsem vysadil několik "osad". Potůček kroutící se údolím mezi stromy se rázem změnil na veletok a v místě, kde přepadal přes několik plochých kamenů, vyrostla přehrada s vodopádem. Celou edici pak v mém nakladatelství tvořily barevné mapy věrně opisující novou kolonii. Každý nezajímavý kus lesa měl své cizokrajné jméno a botanici dosud nepřišli na to, jak úžasné rostliny jsem tehdy na periferii Československa objevil. Chyběl mi Pátek, musel jsem mít nějaké občany (dědeček měl jinou práci), a protože široko daleko nikdo nebydlel, nechal jsem u břehů svého ostrova - ano, na těch mapách to byl ostrov - vylodit několik korábů různě barevných obyvatel (etnologové by se divili). Každému jsem vymezil jistou část k bydlení a zeleně pak označil prostor, kde si mohli dělat, co je napadne. Určil jsem, jaký se bude rozvíjet průmysl, co budou poddaní pěstovat a vyrábět. Pro spojení se světem ještě vyrostla železniční dráha, která vedla podmořským tunelem (bez ohledu na tehdejší politickou situaci) přímo do Západního Berlína. Fungovalo to skvěle. Ale následující léto jsem měl už jiné starosti.
Daleko později mne napadlo, že jsem se těch obyvatel vlastně nikdy nezeptal, co by chtěli oni sami.
Joachim Dvořák
