NAKLADATELSTVÍ 
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU
WWW.LABYRINT.NET tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURUWWW.LABYRINT.NET
tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
Tato dvojjazyčná čítanka vám zprostředkuje výlet na sluncem prozářenou Kubu, jaký jste spolehlivě nezažili. Dozvíte se mj. jak to doopravdy bylo s hrdiny filmu "Jahody a čokoláda" (podle povídky Vlk, les a nový clověk od Senela Paze) a proč se Havana jmenuje Havana (Zoé Valdésová). Kniha představuje texty 12 polooficiálních, zakázaných i exilových autorů plus esej Carlose A. Aguilery Vzpoura nemocných.
Itinerář vaší literární cesty edičně připravili Margarita Mateová Palmerová z Havany a Stanislav Škoda z Prahy. Bienvenidos en Cuba.
ISBN 80-86349-24-1, 324 stran, váz. 249 Kč. V rámci projektu připravujeme též samostatné španělské vydání čítanky.
"Čítanka vychází v době, kdy je zřejmé, ze v živote obyvatel Kuby se něco významného mění. Je jasné, že éra Fidela Castra se chýlí ke konci a ti, kteří v ní prožili mnohdy celý život, se budou moci nadechnout čerstvého vzduchu. Cesta bude ještě klikatá, a nezbývá než doufat, že bude co nejméně bolestná. Snad ale bude inspirovat další a další generace spisovatelů."
(Stanislav Škoda)
Tato dvojjazyčná čítanka vám zprostředkuje výlet na sluncem prozářenou Kubu, jaký jste spolehlivě nezažili. Budete se moci s bláznem Osvalditem - kriminálníkem, který se po letech vrací na rodný ostrov jako velký pán z New Yorku - do němoty opíjet kubánským rumem a shánět lehké holky (Armando de Armas), nahlédnete do malířského ateliéru, kde se homosexuální intelektuál Hector právě spouští se statným milencem své přítelkyně Anny (Pedro de Jesús), dozvíte se, jak to doopravdy bylo s hrdiny filmu "Jahody a čokoláda" (Senel Paz) a proč se Havana jmenuje Havana (Zoé Valdésová). Před vašima očima se kubánský Řehoř Samsa promění v krávu, protože načerno kšeftuje s hovězím masem (Ernesto Pérez Castillo), projdete se s neúspěšným spisovatelem po zchátralé Havaně, kde neteče voda a jámy přetékají odpadky, zatímco mohutní černoši v centru nabízejí turistům doutníky, holky a vůbec všechno možné (Jorge Alberto Aguiar), nebo si odskočíte s kubánskými vojáky do Angoly (Ángel Santiesteban) a zažijete další dobrodružství s celkem dvanácti ostrovními i exilovými autory. Itinerář vaší literární cesty edičně připravili Margarita Mateová Palmerová z Havany a Stanislav Škoda z Prahy. Bienvenidos en Cuba.
Nedávno vydaná Kubánská čítanka zachycuje ve dvanácti povídkách asi nejtypičtější témata kubánské literatury: diktaturu, exil, erotiku, Havanu a vojenskou intervenci v Angole. Obraz o tom, jak a o čem se na Kubě píše, se tak českým čtenářům opět rozšiřuje. Mnoho děl stěžejních kubánských autorů ovšem v českých překladech stále neexistuje.
Gutenbergova čítanka je záslužná knižní edice. Čtenář z ní získá přehled o současné světové próze, navíc se díky dvojjazyčnému zrcadlovému vydání přiučí cizímu jazyku (popřípadě se uštěpačně pousměje nad překladatelovou nedokonalostí), ze zbytečně nezahlcujících úvodů, medailónků a doslovů se dozví základní informace nejen o autorech a jejich dílech, ale i o širším kontextu. Šestým svazkem této sympatické edice je Kubánská čítanka, jež potvrzuje mimořádný zájem o Kubu a její literaturu, který v Čechách přetrvává i dávno po sametovém převratu. Lví podíl na tom má mladá generace překladatelů a novinářů, kteří se "ostrovu svobody" soustavně a zasvěceně věnují a již jsou podepsáni i pod touto antologií povídek rozličných kubánských spisovatelů.
Nástup mladých překladatelů
Kubánská čítanka je už desátou přeloženou knihou s kubánskými literárními texty od roku 2000, a dohání tak v počtu titulů osmdesátá léta minulého století. Jen jeden knižní překlad schází, aby se dosáhlo dosavadního rekordu, jenž drží léta sedmdesátá. V minulosti nejaktivnějšího překladatele kubánské literatury Eduarda Hodouška nahrazuje Anežka Charvátová, současná mladistvá nestorka českého překladu hispánských literatur, místo Kašpara a Maršíčka nastupuje Škoda a Zavadil. Asi už nepřekonán co do počtu titulů zůstane nejpřekládanější kubánský spisovatel Alejo Carpentier (česky devět titulů v sedmi knihách). Byl-li však on dříve jakýmsi vzývaným vzorem a opěvovaným příkladem světovosti kubánské prózy, dnes jím je, a v českých zemích obzvláště, Reinaldo Arenas. Vedle dvou knih vyšla v češtině v různých časopisech řada ukázek z jeho dalších děl, i proto (nemluvě o editory stanoveném kritériu, že vybrané povídky vyšly v originále nejpozději začátkem devadesátých let) je jeho nepřítomnost v Čítance pochopitelná a omluvitelná.
Samotná Kubánská čítanka obsahuje dvanáct povídek dvanácti spisovatelů. Jsou zde zastoupeni autoři různých generací - jak spisovatelé oficiální (šestkrát), tak exiloví (pětkrát plus jeden ve vyhnanství spíše vnitřním); jak věhlasní mimo hispánskou literární produkci, tak méně známí i pro kubánskou populaci. Povídky zachycují nejfrekventovanější či nejtypičtější témata kubánské literatury: diktatura, exil, erotika (s akcentovanou homosexualitou), Havana, vojenská intervence v Angole. Způsob ztvárnění se pohybuje od propracovaného experimentu po civilní výpověď, od humorně děsivého nonsensu po melancholickou střízlivost; ich- -forma s er-formou jsou zhruba v rovnováze; pestrý a osvěžující je i rozsah textů, od čtyřstránkové povídečky po povídku o dvaceti sedmi stranách.
Velkolepý a chvályhodný editorský záměr však na malém prostoru jedné čítanky musí vyznít poněkud hluše, značně nesourodě a výběrově. Nejstarším zastoupeným a zároveň celosvětově nejslovutnějším spisovatelem je Guillermo Cabrera Infante (1929-2005), jehož povídka suverenitou vyprávění minimálně o třídu převyšuje řadu ostatních vybraných. V textu o zvláštním vztahu a rozchodu dvou (ne)milujících se osob se objevuje pro Cabreru charakteristický ironicky vědoucí nadhled, orálnost, vynalézavé jazykové hříčky, slovní humor, filmové, hudební, výtvarné aluze. Kritikou vyzdvihována, mezi čtenáři oblíbena (nebo právě naopak) je i další představitelka exilové literatury Zoé Valdésová (1959). Je škoda, že při výběru spisovatelů neplatilo pravidlo nezařazovat autory, kteří již v českých zemích knižně vyšli. V nevýrazné, eklektické povídečce o původu slova Havana zaujme jen holá půvabná legenda o smrti domorodé krásky.
Mezi nejvýznamnější představitele současné oficiální kubánské literatury nepochybně patří Senel Paz (1950), nám známý díky filmu Jahody a čokoláda (1993). Kubánský režisér Tomás Gutiérrez Alea jej natočil podle Pazovy rozsáhlé povídky Vlk, les a nový člověk, rovněž zařazené do Čítanky. Pozorný čtenář ani nemusí důvěrněji znát politicko- -společensko-kulturní ovzduší Castrovy Kuby, aby pochopil, že se mu tu velmi umně a nenápadně, ale o to více vtíravě a nebezpečněji maže falešný med kolem lačné huby. Sice se zde na výstřední, západněji orientované homosexuály nahlíží poněkud odtažitě, ale většinová, zdravá, mladá společnost jim koneckonců v jejich počínání ani žití nikterak nebrání. Nadto si sami homosexuálové uvědomují, třebaže ne zcela zaslepeně a nekriticky, dobrotu a velikost Revoluce a naopak svoji dekadentní nedokonalost a slabost.
Namísto hmyzu kráva
Kafkova stopa (vzpomeňme na český výbor Studené povídky Virgilia Piňery) se objevuje i v této knize, naprosto záměrně a očividně v povídce O jednu krávu víc nebo míň Ernesta Péreze Castilla (1968). Celkem bezvýznamný človíček Řehoř se neprobouzí proměněn v odporný hmyz, ale v pořádnou krávu. A poněvadž s hovězím masem nezákonně kšeftoval, nepřekvapí, že sám končí na jatkách. Povídka poněkud samoúčelná, ne příliš originální. V opozici k tomuto absurdnímu, černohumornému, lehce povrchnímu příběhu může stát povídka Nebe nad Havanou Jorge Alberta Aguiara Díaze (1966), ve které se mistrovsky prolíná a spájí psaní s žitím, neboť hlavní hrdina, stísněný, letargický, zároveň však smířený a láskou k havanskému domovu porobený, se k vnitřně svobodnému psaní, na úkor hmotně pohodlného žití, dobrovolně odsuzuje.
Značnou a cennou informativní hodnotu vykazuje závěrečná esej kubánského básníka Carlose A. Aguilery (1970) mapující současný stav a stručně i možné perspektivy kubánské prózy. Její slabinou je fakt, že se v ní člověk musí k podstatě sdělení pracně prokousávat kostrbatým, místy skákavě nesouvislým a trochu ukecaným, oblíbené Číňany zdůrazňujícím projevem.
Kubánská čítanka představuje znamenitý, vřele vítaný zdroj k poznání opravdu současné všekubánské prózy. Nicméně pokud se českému čtenáři nedostanou do ruky stěžejní díla stěžejních spisovatelů (Lezama Lima: Ráj, Cabrera Infante: Tři truchliví tygři, Severo Sarduy aj.; ostatně i u protežovaného Arenase zbývá přeložit ta nejnáročnější díla), ke kterým nejmladší autoři, ať přímo nebo zastřeně, nepřestávají odkazovat, povědomí Čechů o kubánské literatuře bude i nadále neúplné, postrádající představu o základních autorech, literárních gigantech.
Vlastimil Váně, Literární noviny 5/2006
I v zemi Fidela Castra lze prožívat dramatický a vášnivý život. Dokazuje to soubor povídek Kubánská čítanka ve španělsko-českém vydání. Dvanáct kubánských spisovatelů v žánrově bohatých textech vykresluje charakteristické rysy tamního života. Hrdinové některých příběhů tu překračují (váhavě či divoce) meze, jež jim režim vyznačil. Bojují nejen o svůj plný žaludek, ale hlavně o svou duši. V té chvíli se jednotvárný život drcený strachem ze zatčení, deformovaný ideologií či omezovaný hladem stává dramatem. Jiné postavy jsou se svým údělem smířeny. Jejich jediným vzrušením jsou flámy, sexuální experimenty nebo nejrůznější historky, odehrávající se v minulosti i budoucnosti.
V povídkách se objevují témata útěku, vězení, kubánských válečných tažení v Africe, erotiky a lásky (včetně na Kubě stále vysmívané homosexuality), nicoty nebo beznaděje. V povídce Ernesta Péreze Castilla O jednu krávu víc nebo míň se postava jménem Svatoušek promění v krávu (za zabití krávy je člověk na Kubě odsouzen na 30 let). Ve chvíli, kdy ho jdou zatknout policisté, jim Svatoušek v podobě zvířete unikne, ale stejně ho nakonec odvezou na jatka. Obžaloba režimu je zjevná i v povídce Reného Arizy Duch prasete, která si pohrává s nápadem záměny selátka za dítě a naopak. Dítě, jako prase vykrmované na porážku, přežije léčkou - žije se slepými rodiči, aniž by promluvilo. Vypěstuje si tak povahu prasete. A roky jako supi letí dál..., píše autor.
Čítanka dává nahlédnout také do tvorby současných ostrovních spisovatelů. Mezi nimi vyčnívá Senel Paz s povídkou Vlk, les a nový člověk, podle níž byl natočen film Jahody a čokoláda. Kniha přesvědčivě ukazuje, že Castrova revoluce nechtěně vytvořila tvůrčí podhoubí. Zřejmě jen v takové drásavé atmosféře mohou vznikat tak znepokojivé povídky.
Eduard Freisler, Lidové noviny 25. listopadu 2006