Nakladatelství Labyrint - Revue - Almanach - Bedekr - Labyrint -

Frida Kahlo: Intimní autoportrét

FRIDA KAHLO (1907-1954)
Královna autoportrétu, levicová bojovnice, handicapovaná žena, oddaná manželka i milenka významných mužů. Mexická malířka Frida Kahlo byla ženou mnoha tváří. Její život poznamenala tragická nehoda, při níž si jako osmnáctileté děvče trvale poškodila páteř; pobyt na lůžku ji přivedl k malířství. Pracovala pod vlivem svého o dvacet let staršího manžela Diega Rivery, významného tvůrce mexického výtvarného směru muralismu. Díky vyhraněnému smyslu pro intimitu si ale záhy našla vlastní osobitý styl. Obrovského ohlasu se dočkala po samostatných výstavách v Paříži (1939) a zejména v Mexiku (1953). Rozsáhlé dílo čítá na dvě stovky obrazů a její četné autoportréty jsou dodnes vyhledávány milovníky umění z celého světa. V roce 2002 vznikl na motivy knih americké badatelky Hayden Herrerové životopisný film FRIDA se Salmou Hayek v titulní roli (film v režii Julie Taymorové získal za hudbu a masky 2 Oscary).

Narodila se jako Magdalena Carmen Frieda Kahlo y Calderon 6. července 1907 v Modrém domě v Coyacanu v Mexiku. Její otec Guillermo (Wilhelm) Kahlo byl synem maďarských Židů, pocházejících z Baden-Badenu v Německu, do Mexika emigroval v roce 1891 ve svých devatenácti letech a brzy se stal vyhlášeným fotografem. Po smrti své první ženy se oženil s Matildou Calderon, Mexičankou s indiánskými a španělskými předky. Frida Kahlo (křestní jméno Frieda si změnila na protest proti politickému vývoji v rodné zemi svého otce) zemřela ve 47 letech, 13. července 1954 v Coyacanu.

Frida po sobě zanechala rozsáhlou korespondenci, deník a příležitostné texty. Chronologicky řazený výběr v nakladatelství Labyrint ukazuje vývoj prvního milostného vzplanutí, rozporuplný vztah s manželem Diegem, první malířské pokusy, léta úspěchu a uznání, ale i období pádu a fyzické bolesti. Frida nebyla spisovatelkou, přesto její dopisy a deník vytvářejí ucelený a jedinečný "intimní autoportrét". Vrcholné dílo, na kterém pracovala celý život.

Ukázky z dopisů:

Nehoda

"Nastoupili jsme s Alejandrem Gómezem Ariasem do autobusu. Sedla jsem si na kraj k opěradlu a Alejandro vedle mě. Za chvilku se autobus srazil s tramvají, která jezdí do Xochimilka. Byl to zvláštní náraz; nebyl prudký, ale tlumený a pomalý a všechny poranil. A mě úplně nejvíc. Vzpomínám si, že se to stalo přesně 17. září roku 1925," vyprávěla na sklonku života Frida Kahlo. Náraz autobusu jí strhl šaty a vymrštil na ulici. Když ji Alejandro našel nahou ležet na zemi s držadlem zabodnutým v boku, poprosil jednoho dělníka, aby železnou tyč vytáhl, a potom odnesl Fridu do blízkého hostince, odkud ji už odvezli do nemocnice.

Úterý, 13. října 1925

Alexi, má lásko,
ty víš ze všech nejlíp, jak mi muselo být smutno v té hnusné nemocnici, určitě si to dokážeš představit a navíc ti to už museli povědět kluci. Všichni mi říkají, ať si tak nezoufám; ale oni nevědí, co pro mě znamená, když mám teď ležet tři měsíce v posteli, zatímco dřív jsem celý den lítala po venku. Ale co se dá dělat, hlavně že si mě neodnesla plešatá (pozn. - tak Frida označuje smrt). Nemyslíš?

Jen si představ, jak mi muselo být úzko; ani jsem tenkrát netušila, kde je ti konec. Když jsem už měla po operaci, přišli za mnou Salitas a Olmedo. Tak ráda jsem je viděla, především Olmeda, to si ani nedovedeš představit. Ptala jsem se jich na tebe a řekli mi, že tě to hodně bolelo, ale nejsi vážně zraněn. Ani nevíš, Alexi, co jsem se pro tebe naplakala a také pro své bolesti, protože, jak ti říkám, na začátku léčby jsem měla ruce jak pápěrky a potila se, jak mě rána bolela... prorazila mě celou od kyčle dopředu; proto bude ze mě do konce života mrzák, nebo umřu. Ale už všechno přešlo, jedna rána se mi zacelila a brzy, říká doktor, se mi zacelí i druhá. Už ti asi vysvětlili, co se mi stalo, viď? Všechno je jen otázka času, až mi sroste zlomená pánev, uzdraví se rameno a zajizví se další drobné ranky na noze...

Na návštěvu se sem "navalil nával" lidí, několikrát volal i Chucho Ríos y Valles, a prý i jednou přišel, ale já ho neviděla... Fernández mi pořád platí, teď se mi bude líp kreslit, dokonce říká, že mi zaplatí i šedesát týdně (když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají). Všichni chlapci z okolí přicházejí každý den na návštěvu a pan Rouaix dokonce brečel, přišel i otec, a neuvěříš kdo ještě...

Ale dala bych všechno na světě za to, kdybys místo všech důchodců z Coyoacánu přišel jednoho dne ty. Myslím, Alexi, že jakmile tě spatřím, tak nedokážu se ovládnout a začnu tě líbat; nyní lépe než kdy jindy vidím, jak tě z celé duše miluji a za nikoho tě nevyměním. Tak vidíš, jak velké utrpení může být k něčemu dobré.

Salasovi jsem sice řekla, že by to se mnou nemělo být vážné, ale fyzicky jsem na tom byla opravdu dost mizerně, a navíc jsem si hodně vytrpěla i duševně. Však ty víš, jak na tom byli špatně máma s tátou, a trápení, které jsem jim způsobila, mě bolelo víc než čtyřicet zranění. Představ si, chudák máma prý tři dny brečela jak šílená a táta, který se už začal uzdravovat, taky ochořel. Mámu za mnou přivedli pouze dvakrát za celou dobu, co tady ležím, což dneska dělá pětadvacet dní dlouhých jak tisíc roků, a tátu jenom jednou. Proto bych se chtěla vrátit co nejdřív domů. Ale to nebude dřív, než se úplně zbavím horečky a zacelí se mi všechny rány, aby se mi do nich nedostala infekce a já nešla... k šípku. V každém případě si nemyslím, že by to mělo být tento týden... Počítám hodiny a čekám na tebe, kdekoliv, tady nebo u sebe doma, protože až tě uvidím, tak mi budou měsíce na lůžku utíkat rychleji.

Poslyš, Alexi, jestli nemůžeš přijít, alespoň mi napiš. Nevíš, jak se mi ulevilo, když jsem si přečetla tvůj dopis, hned jsem si ho přečetla dvakrát a pokaždé jsem měla pocit, že ho čtu poprvé.

Musím ti povykládat spoustu věcí, ale nemohu ti je napsat, protože jsem ještě slabá, bolí mě hlava a oči, když hodně čtu nebo píšu, ale brzo ti všecičko povím.

Teď o něčem jiném, děsně mi kručí v břiše... a já nemohu jíst nic jiného než takové břečky, abys věděl. Až přijdeš, přines mi bonbony a hrací pálku, takovou, jakou jsme tenkrát ztratili.
Tvá kámoška, co je teďka hubená jak lunt.

Fridička

Diego

23. srpna 1929 uveřejnil deník La Prensa fotografii Diega Rivery a Fridy Kahlo, pod kterou bylo napsáno: "Ve středu v sousedním městě Coyoacánu vstoupili ve svazek manželský známý malíř Diego Rivera a slečna Frieda Kahlo, jedna z jeho žákyň. Nevěsta byla oblečena, jak lze viděti, do prostých vycházkových šatů a malíř Rivera do řadového saka bez vesty. Obřad nebyl nijak pompézní; odehrál se v srdečném duchu a ve vší skromnosti, bez nákladných okázalostí. Po skončení obřadu svatebčané přijali blahopřání od několika nejbližších přátel." V listopadu následujícího roku odjel Diego se svou v pořadí již třetí manželkou Fridou do Spojených států, kde měl na zakázku namalovat několik nástěnných obrazů v San Francisku, Detroitu a New Yorku.

Dopis Guillermu Kahlovi

San Francisco, Kalifornie, 21. listopadu 1930

Milý tatínku,
kdybys věděl, jakou radost mi udělal tvůj dopis, tak bys mi psal každý den. Ani si nedokážeš představit, jak jsem byla spokojená. Píšeš, že se pořád musíš rozčilovat, to jediné se mi nelíbilo, ale docela tě chápu, protože jsem stejná jako ty a vím, jak je obtížné ovládnout se. Ale i tak se snaž, co to půjde, už kvůli mámě, která je na tebe tak hodná. Diega moc rozesmálo, co jsi mi psal o Číňanech. Mám ti vzkázat, že na mě dohlédne, aby mě neukradli.

Já se mám dobře, beru injekce pod dohledem jistého doktora Eloessera, původem Němce, ale španělsky mluví líp, než rodilý Madriďan, takže mohu naprosto jasně vysvětlit všechny potíže. Pomaloučku se učím anglicky a už rozumím alespoň základům, dokážu nakupovat v krámě atd. atd.

V odpovědi mi napiš, jak se ti vede, jak se má máma a všichni. Moc se mi po tobě stýská, vždyť víš, jak tě miluji, ale určitě v březnu budeme znovu všichni pohromadě a budeme si moci hodně, hodně popovídat.

Nepřestávej mi psát a s plnou důvěrou se na mě obrať, kdybys potřeboval nějaké peníze. Diego tě srdečně pozdravuje a omlouvá se, že vám nepíše, protože má hodně práce.

Srdečný pozdrav a tisíc hubiček posílá tvá milující dcera.

Friedička