NAKLADATELSTVÍ 
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU
WWW.LABYRINT.NET tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURUWWW.LABYRINT.NET
tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ KULTURNÍ REVUE SPOLEČNOST PRO KULTURU tel. +420 224 922 422 LABYRINT@WO.CZ
Zápisky z cest - Diarios de motocicleta - si vedl mladý Ernesto Che Guevara (1928-1967), když se rozhodl se svým kamarádem Albertem Granadem v prosinci 1951, ještě jako student medicíny, podniknout na staré motorce Norton 500 cestu po Latinské Americe. Na základě těchto deníků byl v roce 2004 natočen i stejnojmenný koprodukční film režiséra Waltera Sallese a producenta Roberta Redforda; titulní roli ztvárnil mexický herec Gael García Bernal.
Ze španělského originálu přeložil Jan Richter. Doslov Stanislav Škoda. Vydávají společně nakladatelství Labyrint a Triton v ilustrované edici Karawana. Doplněno 50 dokumentárními a dobovými fotografiemi, ISBN 80-85935-78-3, vázané vydání, 234 stran, 249 Kč
Abychom si rozuměli. Tato kniha není o žádných hrdinských skutcích, ale taky to není žádné cynické žvanění - aspoň jím být nechce. Zachycuje kousek života dvou lidí ve chvíli, kdy se plni očekávání a snů rozhodli vydat na cestu. Během devíti měsíců života projede člověku hlavou spousta věcí, od povznesených filozofických spekulací až po úpornou snahu sehnat někde talíř polévky, to vše v přímé závislosti na tom, jak prázdný má žaludek. A když má zároveň trochu smyslu pro dobrodružství, může zažít něco, co by snad mohlo zajímat i ostatní.
Ernesto Che Guevara, 1952
Stále lze zaslechnout, jak o Ernestu Che Guevarovi (1928-1967) mluví teenageři v tramvaji. Tu a tam také ještě někdo nosí tričko s jeho portrétem. Kult tohoto sympaťáka, který má na svědomí mnoho životů, přiživil rovněž snímek Waltera Sallese, kde si hlavní postavu zahrál mexický herec Gael García Bernal.
Předlohou tohoto filmu byly především Motocyklové deníky samotného Guevary, tehdy studenta medicíny. Popisují cestu, která započala v prosinci 1951 a skončila v srpnu 1952. Ernesto se vydal s kamarádem Albertem Granadem, studentem biologie, na motocyklu Norton 500 po Latinské Americe.
Asi v polovině deníků Ernesto poznamenává: "Do jaké míry bylo naše počínání hrdinské, jak poznamenal jeden z četníků, nám unikalo, ale začali jsme mít nikoli bezdůvodné podezření, že správné slovo by spíše mělo souviset s přídavným jménem ,stupidní'."
Kluci vyrazili z Argentiny nejprve na západ, do Chile. Lidé tam byli pohostinní, a to bylo přesně to, co Ernesto s Albertem potřebovali... Nějaký ten nocleh a pečené maso a káva. Motorka ale po cestě hodně zkusila a co chvíli ji museli opravovat.
Cesta, v níž později už pokračovali bez motorky, jež se nadobro poroučela, vedla dále do Peru, Kolumbie, Venezuely a také Spojených států Amerických, kam už ale odletěl pouze Ernesto. Pohostinnost Chilanů se však už neopakovala, a tak Ernesto a Alberto museli cestovat načerno lodí, využívat pohostinství policejních stanic a nemocnic, při placení za dopravu se stále domáhat slevy a občas se nechat najmout coby hrající fotbaloví trenéři (budoucí revolucionář stál v bráně, jeho kamarád byl špílmachr).
Cestu lze přehlédnout také na úvodní mapce, k textu je dále připojeno mnoho dokumentárních fotografií, a tak celek knihy působí jako taková pěkná věc, která by možná leckterého mladického nonkomformistu pod stromečkem potěšila. Pěknou věcí bývá pro mladé lidi přece už takové to cestování nazdařbůh.
Již v této době ale Guevara používal výrazy jako proletariát a revoluce. A bohužel už v Motocyklových denících se také ukazuje především jako vyžírka, kterého trochu žere, že to, co patří druhým, nepatří také jemu. Což, jak si každý vzpomíná, je alfa a omega komunistického funkcionáře - spravedlivým přerozdělením si polepšit.
Motocyklové deníky by dnes nikdo nevydával, kdyby je byl nenapsal Che Guevara, na druhou stranu zas nelze tvrdit, že by se jednalo o naprosté plýtvání papírem jen proto, že byl jejich autorem člověk ne právě hodný následování.
Ondřej Horák, Lidové noviny